Ve dvou křeslech najednou sedět nejde. Je potřeba si posvítit na zákony mafiánů
V senátu jsou buď ti, jejichž práce je buď nicotná, nebo jsou sluníčkově orientovaní. To si myslí advokátka Miroslava Hustáková, která se z tohoto důvodu rozhodla, že se bude sama ucházet o mandát v horní komoře parlamentu. „Práce senátora má obrovské možnosti, kterých využívá minimum senátorů. Většinou mají Senát jako vedlejšák a legislativního procesu se téměř vůbec neúčastní. Není se čemu divit. Já bych také operaci slepého střeva nedokázala,“ zdůrazňuje Hustáková, která je přesvědčena o tom, že je třeba, aby v Senátu bylo více těch, kteří dobře rozumí legislativnímu procesu.
Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla kandidovat do Senátu?
Nespokojenost s personálním obsazením Senátu. Nejsem spokojena, jak senátoři využívají možností, které jim umožňuje jejich postavení. Buď tam jsou osobnosti, které byly zvoleny, protože si jich okolí váží, ale pracují na plno úplně v jiném oboru, jejich práce senátora je tedy nakonec nicotná, nebo tam jsou „sluníčkově“ orientovaní, kteří mé zájmy nereprezentují. Nechci už jen kritizovat, ale sama s tím něco začít dělat.
Co vás láká na funkci senátora a proč by měli dát voliči důvěru právě vám?
Práce senátora má obrovské možnosti, kterých využívá minimum senátorů. Většinou mají Senát jako vedlejšák a legislativního procesu se téměř vůbec neúčastní. Není se čemu divit. Já bych také operaci slepého střeva nedokázala. Bývalý předseda Senátu Kubera nazýval Senát „Ordinací ve Valdštejnské zahradě“ a bohužel měl pravdu. V Senátu by měly být zastoupeny všechny profese, ale není dobré, když tam jsou 4 právníci a násobně větší množství lékařů, kteří legislativě rozumět nemohou nebo určitě ne tolik, aby se sami mohli účastnit legislativního procesu. Číst a znát zákony se učíte mnoho let. Musíte ovládat pojmy, které právo používá, a pravidla, jak se zákon vykládá. Z kandidátů, kteří se v obvodu uchází o důvěru, jsem jediný právník s více jak třiceti lety praxe nejen v první linii, ale mám zkušenosti i se samotnou legislativní činností.
Čeho byste chtěla v Senátu dosáhnout? Kdybyste měla vyjmenovat tři základní věci, na které byste se chtěla soustředit, co by to bylo?
Mé povolání mám spojeno s právem, a to jak justicí, tak advokacií. Znám praktiky mafie, která si už v minulosti dokázala přímo v Parlamentu zajistit zákony, které ji umožnily beztrestně krást za bílého dne. Vzpomeňme například novelu celního zákona, podle které se podařilo Radovanu Krejčířovi udělat celní dluh půl miliardy korun. Šlo o to, že celní orgány nemusely vyžadovat zajištění celního dluhu do výše 20 000 a tato novela omezení zrušila. Pak už záleželo pouze na svévoli celního orgánu, jestli bude vyžadovat zajištění dluhu nebo ne. A to už pro mafii nebyla těžká práce zajistit. Tedy první věcí by bylo, mít možnost hlídat, co nám mafie vyrobí v rámci legislativního procesu za rizikové zákony, které jí umožní krást. I když je to nelehký úkol.
Druhou věcí je, že chci prosazovat v prvé řadě zájmy českých občanů a ne Bruselu, v podstatě to tam personálně naředit. Neumím si představit, že by starosta Bruntálu mohl zůstat ve funkci, kdyby deklaroval, že jeho největší zájem je zajistit obnovení poválečného Damašku. Nepochybně by ho bruntálští občané poslali do Damašku. Tady se mnozí zákonodárci, a dokonce premiér, chovají jako zástupci Ukrajiny. Slib, který složili na počátku funkce, si vykládají opravdu specificky. Je normální pomáhat, ale v prvé řadě musí být zajištění ti, co pomáhají. Já vidím mnoho bídy u našich občanů a o ty se vláda moc nestará. Nakonec jsem slyšela paní Pekarovou Adamovou, že by se vláda neměla moc starat o lidi. Její názor vláda opravdu naplňuje.
Třetí věcí je, že chci mít vliv i na to, co je ve výlučné pravomoci Senátu. Například rozhodování o tom, kdo bude ústavním soudcem, se mi teď jeví minimálně jako podivné. Stávající senátoři rozhodují politicky. Kdo si dovolil zastat prezidenta, ten neměl šanci stát se ústavním soudcem. Za skandální rozhodnutí považují např. nezvolení vedoucího katedry ústavního práva a bývalého děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Profesor Gerloch je považován v odborné veřejnosti za skutečnou kapacitu, ale dovolil si mít jiný názor na jednání prezidenta, než si přál Senát. Ovlivňování personálního složení Ústavního soudu politiky má být varováním pro každého, kdo laškuje s možností volby soudců obecných soudů. Politickou justici tato země vážně nepotřebuje. Už tak je v justici dost věcí, které by se měly řešit.
Když se zeptám opačně, čeho se od vás voliči nedočkají?
Nedočkají se nikdy planých slibů. Jsem tím pověstná a nebudu na svém chování nic měnit. Nesnáším pořekadlo „slibem nezarmoutíš“. Říkám často klientům, jak na tom jsou. Zpočátku kariéry to negativně ovlivňovalo množství klientů, protože většina chce slyšet, že mají šanci vyhrát, i když ta šance tam prostě není. Já to neudělala nikdy. Ani ve věznici nikdy neslibuji, že za měsíc půjde klient ven. V Bibli máte hned první větu „Na počátku bylo slovo“. Lidé si neuvědomují, jak je to významné. Všechno se mění, ale jedinou jistotu můžete mít v tom, že splníte to, co jste řekl a druhý se na to může spolehnout.
Už jste mnohé naznačila, ale i tak se zeptám. Jak vnímáte roli Senátu? Má podle vás opodstatnění v českém politickém prostředí?
Já vnímám roli Senátu velmi špatně, ale je to tím, koho si tam lidé volí, a ne tím, že by byl zbytečný. Pokud se Senát zviditelňuje především tím, že předseda Senátu jede na Tchaj-wan a toto gesto se považuje za hrdinství, nebo například onemocní prezident a do 14 dnů je tady cirkus o odnímání jeho pravomocí, tak si běžný občan musí přát takový Senát okamžitě zrušit. Každý, kdo si dává do programu zrušení Senátu, si tam dává něco, co nemůže splnit. Je to už jen tím, že 81 senátorů přinese svým stranám za mandát 81 miliónů ročně, což za 6 let činí 486 miliónů korun. Kdo řekne, že se tohoto balíku strany zbaví, tak je buď naivní, nebo lhář. Senát navíc musí zrušit sám sebe a toho nejde dosáhnout bez kvalifikované většiny senátorů. Takový počet senátorů odhodlaných zrušit sami sebe, se tam jen těžko sejde.
Pokud má mít Senát opodstatnění, tak Senátor musí mít výkon této funkce jako hlavní pracovní činnost, a ne jako vedlejšák, jak je tomu až příliš často. Je podle toho honorován a je mu poskytováno i technické zázemí, aby pracoval naplno. Pokud toho nevyužívá, má hlavní pracovní poměr někde jinde, tak by to měla být v jeho případě funkce čestná a neměl by brát ještě plat v Senátu. Měly by mu být propláceny jen nutné náklady spojené s mandátem, ušlý zisk za absenci v práci, kde má hlavní pracovní poměr. Senát s takovými senátory je sám o sobě dehonestován, protože dostávají plný plat a skutečné práci senátora se logicky věnovat nemohou. Ve dvou křeslech najednou sedět nejde. Šest let je dosti dlouhá doba. Nejde po senátorech chtít, aby zcela opustili své původní povolání, ale rozhodně by ho měli omezit na minimum tak, aby hlavní práci měli v Senátu. Nakonec nikdo je nenutí, aby kandidovali. Každý si má předem rozmyslet, co ve svém životě chce.
Má podle vás senátor možnost pomáhat řešit také lokální problémy, nebo má být jeho rolí „pouze“ schvalovat zákony?
On tu možnost nejen má, ale má to být jedna z jeho stěžejních činností. Je zvolen za určitý okres, který má své specifické problémy a on je má pomáhat řešit. A je třeba zdůraznit, že takové senátory si některé okresy zvolily a volí je proto opakovaně. Třeba senátora Čunka vídám v Poslanecké sněmovně velmi často. Rozumí systému, a proto ví, jak nejsnadněji řešit problém. Senátor se setká s ministrem v Senátu pouze když obhajuje svůj zákon z jeho resortu. Zkušený politik ví, že výskyt ministrů ve sněmovně je násobně vyšší. Proto si senátoři domlouvají schůzky s ministry přímo ve sněmovně, kde jim 10 minut nikdy neodmítnou. Pokud tedy potřebujete pomoci regionu, musíte se přizpůsobovat času těch, od kterých chcete pomoct. To ale nejde, pokud máte Senát na vedlejšák, ráno přijedete, cosi odhlasujete a večer jedete z Prahy domů. Na rozdíl od poslance má senátor na svůj region mnohem více času. Ve Sněmovně se zákony čtou třikrát, v Senátu jen jednou, a to ještě ne všechny. Logicky máte mnohem více času pomáhat řešit problémy regionu, například se starosty. Bohužel se to tak neděje a např. v našem obvodu ještě ani jeden senátor nebyl zvolen opětovně.
Jaké největší problémy podle vás trápí váš senátní obvod a jak byste chtěla přispět k jejich řešení?
Můj senátní obvod je velmi specifický svojí teritoriální rozsáhlostí. Zahrnuje Osoblažsko, Krnovsko, Bruntálsko, Rýmařovsko a část Opavska. Nízké příjmy v oblasti limitují kulturní a sportovní život zejména dětem, které mají kvůli špatné dopravní obslužnosti minimální možnosti mimoškolního vyžití, a i to je jeden z důvodů, proč se náš region vylidňuje. Já chci toto výrazně změnit a podřídila jsem tomu podmínky své kandidatury. Hledala jsem stranu, která mi dá polovinu svého státního příspěvku ve prospěch regionu, tedy 3 milióny korun, abych mohla organizovat sportovní a kulturní akce pro děti. Zda jsem udělala dobře, se ukáže až po volbách. Já totiž měla už nominaci jiného hnutí s větší voličskou základnou, ale jenom Trikolora mi byla ochotna poskytnout polovinu státního příspěvku za mandát senátora, který si ostatní strany a hnutí nechávají pro sebe. Tyto peníze jsou určeny na jejich politickou činnost, ale nastala situace, kdy odevšad slyšíte, jaká těžká doba přichází pro naše občany. Chce se po nás, abychom byli ke kdekomu cizímu solidární, ale nejméně solidární jsme sami k sobě. Ani jsem nechtěla věřit, že se najde strana, která mi bude ochotna dát polovinu svých vlastních peněz. Někoho takového najít nebylo lehké. Strom se po ovoci pozná. Jako politik můžete prohlašovat líbivá slova od rána do večera, kritizovat vládu, že nic nedělá. Pokud ale máte vy sám něco udělat pro lidi, tak se pozná, zda jste jenom pouťový řečník, nebo politik, který chce obhajovat zájmy českých občanů.
Takže to byl jediný důvod, proč jste se rozhodla kandidovat za Trikoloru?
Jsem celoživotně bez politické příslušnosti, velmi kritická k naší současné vládě a EU. Dlouhodobě ji považuji za instituci, která cíleně zničila naši potravinovou soběstačnost, následně nás obírá o levně vyrobenou energii, máme zničena celá odvětví průmyslu a Trikolora je jedno z hnutí, které tento stav kritizují. Tím byla splněna první podmínka, pro moji kandidaturu. Druhou bylo to, že budu dostávat do regionu polovinu dotace, abych mohla svému regionu pomáhat. Mám tedy základní heslo své kandidatury, „Tři miliony zpět pro regiony“. Nemůžete udělat ani senátorskou akademii pro děti, když nemáte na nájem divadla, na ceny pro děti při soutěžích. Můžete mít desítky dobrovolníků kolem sebe, ale ti už nájmy a nutné náklady na akce za vás platit nebudou. Celkově se dá říci, že s politickým programem tohoto hnutí souhlasím. Pro mě je nejdůležitější myšlenka, že český politik má pracovat v prvé řadě pro vlastní občany.
Rozhovor vyšel na portálu Parlamentní Listy ZDE.
