Šel po ní Krejčíř. Advokátka chce do Senátu: Mafie, STAN, Redl, novináři. Vše řekla

„Já do boje s mafií nikdy jít nechtěla, ona skoro před 20 lety začala bojovat se mnou. Nemohu zato, že si Radovan Krejčíř nevzal s sebou na Seychely všechny zkorumpované policisty, politiky, státní zástupce a příslušníky dalších složek,“ říká ve velmi otevřeném rozhovoru pro ParlamentníListy.cz advokátka Miroslava Hustáková. A právě snahu zabránit mafii, aby si prosazovala v českém Parlamentu zákony, které jí dovolí krást za bílého dne, si vzala jako své poslání, pro které se rozhodla ucházet se o funkci senátorky. „Je už důležité, aby soudy začaly zkorumpovaným politikům udělovat tresty spočívající ve výkonu volené politické funkce v mnohem větším rozsahu, než bylo dosud. Pokud bude u moci současná vláda národní zkázy, kterou zajímá víc Ukrajina, než Česká republika, tak nejde čekat v tomto směru vůbec nic,“ dodává doktorka práv Hustáková, která kandiduje do horní komory Parlamentu v dresu Trikolory.

V minulém rozhovoru pro Parlamentní listy.cz jste mluvila o tom, že byste v Senátu chtěla bojovat proti mafii, která si dokázala prosadit zákony tak, aby mohla krást za bílého dne. To jsou poměrně silná slova. Skutečně žijeme v zemi, kde působí mafie?

Ano, žijeme. Devatenáct let od pádu Union banky nemohu žít normálně, protože jsem si dovolila zachránit firmu, které se chtěl zmocnit Radovan Krejčíř. Je to kauza CDZ a.s., kterou celou popisuji na svém webu. V roce 2003 jsem netušila, kdo je Radovan Krejčíř ani jsem neznala jiná jména jemu podobná. Žila jsem si v pohodě jako advokátka, která se specializovala na celní poradenství a slušně vydělávala. Můj klient měl 7 zaměstnanců, vydělával tehdy ročně 20 milionů korun čistého zisku a já se jako jejich advokátka neměla špatně. Než si vzpomněl Radovan Krejčíř, že tuto firmu chce. Co se dělo potom, popisuji na těch svých stránkách. Já jen chtěla vědět, jak je možné, že můžete beztrestně způsobovat milionové celní dluhy, když normální smrtelník musí všechno vůči státu zaručovat. Stát vám jako běžnému občanovi nedovolí nic dovézt, aniž byste zkrátka měl celní záruky. Potom jsem zjistila, že pro Radovana Krejčíře byla vyrobena novela celního zákona č. 1/2002 Sb. Ačkoliv původní návrh ohledně zajištění byl takový, že celní orgán mohl zajištění dluhu prominout, pokud hrozil celní dluh do výše 20 000 Kč, kdosi v Hospodářském výboru Sněmovny při druhém čtení zákona nechal vynechat těch 20 000 Kč. Tím nemusel chtít celní orgán zajištění dluhu vůbec, pokud tak uznal za vhodné. Při schvalování zákona si toho poslanci asi nevšimli a zákon schválili téměř všichni. No, a tak se stalo, že u firmy ovládané Krejčířem, která existovala pár měsíců, došel celní orgán záhadně k závěru, že jí může plně důvěřovat. Věřil tedy, že bude dluh zaplacen i přesto, že zajištěn nebyl. To jsou fakta. Dnes už zní celní zákon jinak, ale ať si každý normální podnikatel sám řekne, jestli by se s ním celník za takových podmínek vůbec bavil, pokud by jej nepodplatil.

Mafie je zločin prorostlý do státního aparátu a ten tu rozhodně je v nějakých formách i dnes. Zároveň má ale tato mince i druhou stranu. Tak jako máte na jedné straně téměř neviditelnou mafii, tak na druhé straně je tu jejich protipól. Veřejnost je rovněž nezná, ale jsou to například někteří policisté, kteří ve spojení s některými novináři tuto společnost čistí. Zjistit pro laika kdo je kdo, je velmi těžké. Velmi často se totiž mafie a jejich protipól projevují navenek podobně. Některé osoby jsou zde cíleně špiněny, médii dehonestovány, protože jsou nepohodlné. To je případ např. paní Vitáskové, ale i desítek jiných osob. Na druhé straně stojí ale i novináři, kteří patří k druhé straně a plní důležitou roli, protože bez nich by tady možná žádný mafián nebyl ani před soud postaven. Pro běžného člověka je prostě těžké poznat, kdo stojí na které straně.

V poslední době se o mafii mluvilo především v souvislosti s kauzou Dozimetr, kde si komunální politici a podnikatelé rozdělovali provize za veřejné zakázky. Dá se o této kauze mluvit jako o typickém příkladu fungování české mafie?

Je to jeden z příkladů. Pan Redl, který v Dozimetru hraje významnou roli, je omezený na svéprávnosti. V této souvislosti mě napadá další případ z mé praxe. V roce 2010 došlo ke změně údajů, které se uvádějí do občanských průkazů. Ministr vnitra Radek John prosadil, že se už údaj o omezení svéprávnosti neuvádí v občanském průkazu. Jako poradce Severočechů v Senátu jsem tehdy měla za úkol kontrolovat rizikovost projednávaných zákonů. Jako bývalá soudkyně jsem si uvědomila, že zmíněný údaj o svéprávnosti se neuváděl do občanky pro dehonestaci daného člověka, ale hlavně z důvodu jeho ochrany i okolí. Osoba, která je omezena na svéprávnosti a nemá tento údaj snadno ověřitelný občanským průkazem, může například uzavírat nevýhodné smlouvy, jde na ni kupovat třeba mobily, postavit ji jako statutární orgán do firmy, která způsobí škody, a nikdo zato nebude odpovědný. Tehdejší ministr vnitra Radek John reagoval, že takový údaj nemocného člověka ponižuje, a přece když budu mít jako advokátka při sepisu smlouvy pochybnosti, mohu takovou osobu požádat, aby mi přinesla výpis z Czechpointu, že není omezena na svéprávnosti. Jeho odpověď dokázala, že možná hezky četl scénář pořadu Na vlastní oči, ale je to figurka totálně nechápající danou problematiku. Takže dnes osoba omezená na svéprávnosti může sama přebírat důležitou poštu, protože to pošťačka nezjistí, může být statutárním orgánem firmy, protože to soudy nekontrolují, a tak podobně. Tady má mafie ještě značné rezervy. Zatím tuto možnost, jak zneužít osoby omezené na svéprávnosti jako bílé koně, masivně nevyužívá.

Je vůbec možné zcela zabránit tomu, aby docházelo v souvislosti s veřejnými zakázkami ke korupci a dalším nekalostem?

Jsem v tomto skeptická. Dají se ale nastavovat pravidla, která korupci znesnadňují. Je to věčný boj, mafie vymyslí nové metody a vy na ně musíte zase reagovat. V každém případě musí být zaveden samočistící režim, kterému má více pomáhat justice. Pokud způsobíte autem vážnou dopravní nehodu, automaticky máte zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Je už důležité, aby soudy začaly zkorumpovaným politikům udělovat tresty spočívající ve výkonu volené politické funkce v mnohem větším rozsahu, než bylo dosud. Pokud bude u moci současná vláda národní zkázy, kterou zajímá víc Ukrajina, než Česká republika, tak nejde čekat v tomto směru vůbec nic. Ministr vnitra Rakušan řekl svému politickému kolegovi Gazdíkovi, že má zaheslovaný mobil rozšlapat, místo, aby si nechal sdělit heslo a odevzdal vše policii. To je příklad, kdy máme kozla zahradníkem. S takovým člověkem se bavit o zabránění korupci, je slovy klasika Jana Procházky, zalévání telefonních sloupů, ze kterých chceme orchideje.

Také jste mluvila o tom, že v České republice si mafie dokáže dokonce ovlivnit zákony tak, aby bylo dovoleno krást za bílého dne. To jsou však všichni poslanci jen loutkami nějakých zájmových skupin?

Tak bych to nehodnotila. Uvědomte si, kolik zákonů se v Parlamentě projednává a z jakých oblastí. Lékař, který je poslancem, není schopen poznat, jestli je např. novela horního zákona v pořádku, nebo ne. Legislativní proces je složitý, většinu zákonů tvoří vláda, která má k dispozici odborný aparát na ministerstvech. K návrhům se vyjadřují i odborné společnosti, kterých se zákon má týkat. Co je podle mě rozhodně špatně a je to další faktor, který oslabuje ostražitost zákonodárce, je to, že poslanci vykonávají řadu jiných náročných funkcí. Hejtman z Moravy, který se sotva účastní zasedání a dojíždí většinou jen na hlasování, není dle mého názoru schopen pořádně prostudovat to, co schvaluje. Co se týká zájmových skupin, tak to je otázka charakteru člověka. Toho, jak je imunní k nabídkám, kterými je obklopen. Já jsem teprve kandidátka a už nyní se stoupajícími preferencemi sleduji, že se ke mně snaží přiblížit lidé, které bych vůbec nezajímala, kdyby si nemysleli, že mohu být zvolena a mohlo by se jim to hodit. Je to občas jen tlak na vaše ego, které by mělo zůstat pod kontrolou.

Co by se podle vás muselo změnit, aby se veřejnost tak často nedozvídala o dalším zkorumpovaném politikovi či úředníkovi?

Pokud bych chtěla být sarkastická, tak odpovím, že by musela být rozšířena cenzura informovanosti i do této oblasti, když je vláda v zatajování informací v jiných sférách tak úspěšná a většině novinářů to nevadí. Ale teď vážně.

Kvalita charakteru politiků je naprosto nejdůležitější proto, abyste mohl v této zemi něco změnit. Teď nás čekají volby, které jsou svým charakterem oproti krajským volbám nebo volbám sněmovním, nejdemokratičtější, protože volíte své zástupce přímo v obci, kde žijete. Můžete si každého kandidáta osobně prověřit, pokud ho osobně neznáte, ptát se na něj těch, co jej osobně znají. Je zde dokonce možné panašování, tedy můžete vybírat napříč kandidátkami. Nejít k volbám je projev politického nihilismu a potom se nesmíte divit, kdo vám v obci vládne a třeba krade.

Úplně stejné je to ve volbách do Senátu. Senátoři jsou voleni za region, jehož zájmy by měli prosazovat. Pokud vám do regionu dosadili v rámci politikaření a zneužívání volební geometrie někoho, kdo k vašemu okresu nemá prakticky žádnou vazbu, tak ho logicky nemůžete volit. Taková osoba je v tzv. systému. Tak honosně nazýváme určitou formu mafie politické, a kam ji velcí hoši postaví, tam tahle osoba stojí. Nehledě na své tituly nebo předchozí stranickou orientaci. Nikdy nebude obhajovat vaše zájmy, ale těch, co ho tam postavili. Přiznávám, že je to někdy těžké. U nás je třeba kandidát, který byl účastníkem mimořádného sjezdu KSČ v prosinci 1989, potom byl zastupitel za Věci veřejné, potom zastupitel za ANO, potom předseda Švýcarské demokracie, teď kandiduje za hnutí Nezávislých. Ve chvíli, kdy se zjevil bez ohlášení u mě doma v osm hodin večer s tím, že si chce se mnou promluvit, jsem se rozhodla podívat na internetu, co je to vlastně za člověka, protože jsem o něm do té doby slyšela jen zběžně a jinak mě nikdy nezajímal. Zadala jsem jeho jméno do Googlu a světe div se, informací o něm, je tam naprosté minimum. Přestože internet je velmi dobrý zdroj k tomu, aby odpovědný volič k volbám nejen šel, ale i věděl koho volí, i tak nemá šanci zjistit úplně všechno.

Řekla jste, že pokud získáte důvěru voličů, bude boj proti mafii jedním z hlavním vašich priorit. Pokud ve volbách uspějete, myslíte si, že v Senátu ke svému boji najdete dostatek spojenců?

Jak se říká: „Slovan všude bratry má“. Myslet si, že jste jediný na světě, kdo je ten čestný, spravedlivý a neúplatný, je minimálně projev sebestřednosti. Kdybych v životě neuměla hledat spojence, pomocníky, tak bych byla nejspíš už dávno nalezena někde pod mostem. A odmítám myšlenku lidí, že tam ‚ti nahoře‘ jsou všichni špinavci, zatímco my obyčejní lidi trpíme a nic s tím nemůžeme dělat. Mnozí z těch, co to tvrdí, jsou charakterem ještě horší a na vysokém postu by kradli třeba ještě více. Zrovna teď o volební kampani jsem zažila chování starosty jedné obce, který vidí pouze tak daleko, aby zjistil, kdo je aktuálně u moci, a tomu slouží. Je naštvaný, že moji příznivci si v jeho obci vzali na auta magnetické fólie, dali na své ploty plachty s prohlášením, že mne budou volit. Tvrdil mi, že jeho obec je apolitická a on to tam nechce. Z jeho projevu bylo zřejmé, jak je celý bezradný. Slíbil věrnost současné vrchnosti, zajistil umístění plachet mému protikandidátovi a teď sleduje, jak se mu ta jednota obce hroutí. Jako politik se máte otevřeně hlásit k nějakým prioritám veřejně a nehrát falešnou hru bez ohledu na post, který zastáváte.

V souvislosti s vyhlášenou válkou mafii se nemohu nezeptat, jestli přece jen nemáte strach jít do boje proti zřejmě všehoschopné chobotnici?

Já do boje s mafií nikdy jít nechtěla, ona skoro před 20 lety začala bojovat se mnou. Nemohu zato, že si Radovan Krejčíř nevzal s sebou na Seychely všechny zkorumpované policisty, politiky, státní zástupce a příslušníky dalších složek. Po mém pracovním příchodu do Prahy v roce 2010 o mně začali roznášet pomocí svých agentů tři informace. Že jsem nekvalitní advokátka, ruská agentka a příslušnice nějaké sekty. Jaké, to jsem se dosud nedověděla. A zpočátku byli docela úspěšní. Tehdejší předseda jedné politické parlamentní strany, který mne do Prahy pracovně pozval, mi po 14 dnech od přestěhování sídla kanceláře do Prahy sdělil, že si to rozmyslel, práci pro mne nemá a ať se vrátím do Bruntálu. Já mu tehdy řekla, že se vrátím do Bruntálu, až budu chtít já. Jednoduché to nebylo, ale rodinu jsem uživila i tehdy. Já navíc z Bruntálu nikdy úplně neodešla, stále jsem bydlela na Malé Morávce a dál jsem zastupovala klienty, kteří jiného advokáta nechtěli. A co se týká strachu, to je velmi negativní věc, která vás může zničit. Strach je pocit člověka, pomocí kterého se v nadledvinkách vytvářejí hormony, které vám začnou blokovat levou hemisféru mozku. Ta ovládá analytické myšlení. Bez ohledu na životní zkušenosti či vzdělání se začnete chovat iracionálně. V tom spočívá kolektivní ovládání společnosti. Že se nebojíte ale neznamená, že nemáte být obezřetný a máte zbytečně riskovat.

Rozhovor vyšel na portálu Parlamentní Listy ZDE.